Kontaktní rodičovství a nošení dětí jako experiment

b

Články

Nošení dětí je v současné době módní trend. Víte, že samotné nošení dětí sahá až za počátek samotné lidské historie?

125930758_810789156422903_7115120008269712836_n

Nosící maminky se jistě často setkávají s názorem, že nošení dětí je moderní záležitost. Jistě, v nosícím světě je dnes na výběr mnoho krásných a luxusních nosítek, šátků a nosících pomůcek. Maminky se rády fotí a chlubí se nošením svého potomka na sociálních sítích. To vše je moderní záležitost. Ovšem samotné nošení dětí sahá až dokonce za počátek samotné lidské historie.

Hnízdoši, běhavci a nošenci

Tento příspěvek věnuji jednomu významnému experimentu, ale dříve než se k němu dostanu, je potřeba zmínit, že mláďata savců jsou rozdělena dle způsobu péče o ně na hnízdoše, běhavce a nošence.

Příklad hnízdoše má mnoho rodin doma – štěně nebo například kotě. Tato mláďata jsou po narození zcela bezbranná a jejich maminka je zahřívá v teplém hnízdě, pelíšku. Tam se cítí nejbezpečněji.

Běhavci jsou o něco samostatnější, protože se brzy po narození postaví na nohy. Příkladem budiž třeba hříbě.

Nošenci jsou ovšem opět bezbranná stvoření, kteří se musejí držet kožichu matky. Taková jsou typicky mláďata opic. Do této kategorie spadáme i my, akorát evoluce rozhodla, že už nepotřebujeme kožich, takže naše lidská mláďata se nemají čeho držet. Proto máme nosítka a šátky. Tudíž nošení dětí není ani moderní záležitost, ani historická záležitost, je to součást samotné podstaty našeho vývoje.

experiment

Právě s opicemi souvisí zmíněný experiment, který provedl psycholog Harry Harlow.

Fotografie pořízená během experimentu se Vám jistě nelíbí (ani mně se nelíbí), ale nepřipomíná vám pozice malé opičky tu ergonomickou pozici vašeho děťátka v šátku nebo v nosítku? Stejně jako opička na obrázku, i lidská mláďata se pomocí svých vrozených reflexů (o nich později) snaží držet maminky, protože jen u maminky je jim zajištěno bezpečí.

Opička na obrázku ovšem není u své maminky, což je extrémně smutné (také měla nemilé psychické následky).

Tulí se k jedné ze svých dvou „umělých“ maminek – jedna byla drátěná a na dotek nepříjemná, ovšem produkovala mléko, druhá byla z froté a příjemná. I když první zmíněná dávala opičkám mléko, stejně preferovali tu příjemnou froté, protože více připomínala maminku. I její „obličej“ byl pro malou opičku přívětivější. Kojení, v tomto případě umělé mléko, je pro vývoj mláděte bezpochyby důležité, stejně tak je ale pro něj důležitá vřelost, laska, něha, to mu dává pocit bezpečí, díky čemuž se psychicky rozvíjí.

Harlow byl kritizován za svůj výzkum kvůli neetickému zacházení se zvířaty. Výzkum na druhou stranu vyvrátil dosavadní přesvědčení, že dítěti stačí jen potrava k pocitu bezpečí.

Nejenom díky němu se začal klást důraz na vřelost, přijetí, blízkost a fyzický kontakt například v kojeneckých ústavech či v porodnicích. Harry Harlow nastartoval diskuzi o tom, jak je nebo není nutná separace matky a dítěte. Nejenom díky němu může být v dnešní době hodně maminek po porodu se svým dítětem.

Zdroje: HARTZ, Sabine, Ulrike HÖWER a Birgit KIENZLE-MÜLLER. Miminka v rovnováze: nošení podle poznatků fyzioterapie. Přeložil Kristýna TALAFANTOVÁ. Praha: Iva Gondeková, 2019. ISBN 978-80-270-7107-4 THOROVÁ, Kateřina. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0714-6

Obrázky: Google